Třikrát zaplacená zábava. Jak město dotuje kulturu bez jasné kontroly
Proč město s vlastním odborem kultury outsourcuje významné akce převážně jednomu spolku? A proč není jednoduché ověření všech příjmů?
V sobotu 12. září jsem byla s rodinou v Klecanech na Slavnostech pravého a levého břehu. Na obou stranách Vltavy probíhal od odpoledne do noci hudební, sportovní a dětský program. Vystupovali mimo jiné Michal Pavlíček, Vilém Čok, The Prostitutes nebo Michal Hrůzy a Kapela Hrůzy. Všude bylo plno lidí a velké množství stánků. Vstup na celý program byl zdarma. Návštěvník neplatil za to, že smí vstoupit na veřejnou slavnost. Utrácel podle svého rozhodnutí za jídlo, pití nebo převoz mezi břehy. Akce žila, stánkaři měli zákazníky a rodina nemusela hned u vstupu řešit další výdaj. A Klecany nejsou výjimkou.
Čelákovice mají vlastní městskou příspěvkovou organizaci pro kulturu. Ta má vlastní zaměstnance, propagaci, účetnictví i veřejné ceníky. 19. září 2026 pořádá například Festival železnice se skupinami Verona a Tata Bojs se vstupem zdarma u nádraží. Minulý týden jsme tam byli na Festivalu sportu s Adamem Mišíkem a Berenikou Kohoutovou, a opět zdarma na náměstí.
Karlínský stret food festival nabízí desítky stánků, živou hudbu, DJ program i aktivity pro děti. Opět bez vstupného. U zmíněných ukazuji model ten, že návštěvník přijde bez vstupenky a platí pouze za to, co si skutečně koupí.
A jelikož jsem vyrůstala v západních Čechách, zmíním rovněž tamní slavnosti včetně způsobu organizování.
Tachovské městské slavnosti zajišťuje Městské kulturní středisko Tachov, příspěvková organizace města. Program v centru a městském parku je volně přístupný. Lidé mohou procházet mezi jednotlivými scénami, sledovat známé kapely, místní soubory i program pro děti a nakupovat u stánků, aniž by procházeli vstupními branami. Stánkový prodej spravuje MKS podle předem zveřejněných podmínek.
Podobný princip používají městské slavnosti ve Stříbře. Hlavním organizátorem je tamní MKS jako příspěvková organizace města. Produkci, technické zajištění i koordinaci účinkujících mají na starosti jeho zaměstnanci. Program probíhá v historickém centru a v Minoritských zahradách a vstup je volný. Také stánková místa se rezervují podle předem stanovených podmínek a ceníku.
Domažlice zase ukazují, jak může vypadat průhledná správa stánkového prodeje. U Chodských slavností město předem zveřejnilo podmínky, sazbu 100 Kč za metr čtvereční a den, číslování stánkových míst, pravidla podání žádosti i platební postup. Na městském webu byla zveřejňována také mapa obsazených míst se seznamem prodejců a sortimentu. Každý stánek tak má své číslo, žadatele, stanovenou sazbu a DOHLEDATELNOU platbu.
Různá města mohou používat různé organizační modely. Podstatné ale je, že pravidla jsou předem známá, příjmy jsou dohledatelné a návštěvník často neplatí vstupné na akci, kterou už podpořil z veřejných rozpočtů.
Nyní zpátky k nám domů
Rozhodně nemám nic proti kulturním akcím. Jsem ráda, že město kulturu podporuje. Dobrá akce něco stojí a její organizace vyžaduje čas, práci i zkušenosti.
Vadí mi ale systém, ve kterém jeden spolek dostává oproti jiným spolkům opakovaně vysoké částky, zdarma využívá městské prostory, čerpá městskou propagaci a další, současně vybírá vstupné a poplatky od stánkařů, ale přitom chybí úplná a snadno ověřitelná evidence všech příjmů. Právě tak vzniká nezdravé prostředí s výrazným rizikem klientelismu a systémového střetu zájmů. Veřejné prostředky se opakovaně soustředí u jednoho pořadatele, pravidla nejsou dostatečně průhledná a chybí přesvědčivé odpovědi. Nároky na transparentnost dále zvyšuje skutečnost, že klíčová postava spolku současně působí v zastupitelstvu a v Komisi pro kulturu a spolkovou činnost. To vše může vytvářet koncentraci rolí, kde nestačí pouhé ujištění, že je vše v pořádku.
Nejde jen o částky, ale špatně nastavený systém
Celou věc lze vysvětlit jednoduše. Město zaplatí významnou část nákladů. Zdarma poskytne prostory, přidá součinnost městské policie, propagaci, infocentrum a plochy pro bannery. Externí spolek akce uspořádá a přes jeho účetnictví prochází rovněž příjmy, které rozhodují o výsledném zisku.
Smlouva sice požaduje vyúčtování. Vidět ale konečné číslo a slyšet, že vše bylo zkontrolováno, to je málo. Každý zdroj příjmů musí být možné spojit s konkrétní evidencí, konkrétně kolik stánků bylo, jakou cenu měl každý z nich, kolik vstupenek se prodalo online, kolik na místě? Jinak zůstává příjmová část akce černou skříňkou.
Proto nejsou hlavním problémem pouze částky. To už je důsledek. Hlavním problémem je systém, v němž město nese velkou část nákladů, ale úplná kontrola příjmů závisí na evidenci externího pořadatele. Čím více veřejných peněz tímto systémem protéká, tím vyšší musí být nároky na kontrolu.
Od podpory jednotlivých akcí k partnerovi města?
Spolek FreeFestival, z.s., nebyl vždy příjemcem částek blížících se milionu korun ročně. V roce 2022 získal od města 110 000 Kč na food festival a 140 000 Kč na Noc filmové hudby. Potom se město výrazně změnilo.
Podle smluv zveřejněných v registru smluv prošly v letech 2024 až 2026 přes město a Středočeský kraj ke spolku následující částky:
Za tři roky jde o smluvní plnění v souhrnné hodnotě 2 845 967 Kč. Dodávám, že 150 000 Kč z částky poskytnuté v roce 2025 na hudební produkci pocházelo z daru České spořitelny. Z veřejných rozpočtů tak podle dohledaných smluv pocházelo nejméně 2 695 967 Kč.
Částky nemají všechny stejný účel. Vedle podpory festivalu zahrnují i další městské kulturní zakázky. Právě to ale ukazuje, jak se z jednoho podporovaného spolku postupně stal pravidelný externí producent městských akcí. U vystoupení Olgy Lounové je navíc pozoruhodné načasování - rada města navýšení rozpočtu schválila 10. září 2026, zatímco samotné vystoupení se konalo 12. září.
Město ale nedává jen peníze ...
Když se mluví pouze o částce uvedené ve smlouvě, obrázek není úplný! Podle smluv město poskytuje zdarma místo konání akcí. Jde tedy například o zámeckou zahradu, letní kino nebo prostory zámku. Zajišťuje součinnost městské policie při organizaci dopravy a parkování. Pomáhá s propagací v městských novinách, na webu města a informačních portálech. Umožňuje distribuci propagačních materiálů v infocentru i vyvěšení bannerů na veřejných plochách. Tohle všechno má nějakou ekonomickou hodnotu. Tu ale v součtu smluvních částek nevidíme.
Na druhé straně stojí spolek, který má akce technicky a personálně zajisti, případně si sjednat subdodavatele. Jeho vlastní web uvádí, že akce pořádá dobrovolně a výtěžek věnuje potřebným. To je sympatické. A o to důležitější však je, aby za tímto tvrzením stála naprosto průkazná čísla.
A občané si akci zaplatí klidně až třikrát!!!
Poprvé ji občan zaplatí prostřednictvím městského a krajského rozpočtu.
Podruhé při nákupu jídla a pití, neboť i stánkaři musí promítnout náklady za místo do svých cen.
Potřetí při nákupu vstupenky.
V roce 2025 byl pátek zdarma. V sobotu se platilo 100 Kč do 15 hodin a 300 Kč později. V roce 2026 město uvádělo vstupné 100 Kč v předprodeji a 200 Kč na místě. Jednotlivě nemusí jít o žádné závratné částky. Rodina s několika dětmi ale na místě nezaplatí jen vstup. Přidá jídlo, pití a další program. Z městem podporované akce se tak snadno stane poměrně drahé rodinné odpoledne. Problémem není ale samotné vstupné. Problémem je, zda je každá koruna z něj přesně evidována a správně zahrnuta do vyúčtování.
Největší slepé místo jsou však poplatky za stánky
Opakovaně se ke mně dostaly informace o poplatcích placených za stánek v hotovosti bez dokladu. Šlo o sdělení 5 000 Kč za stánek. Před týdnem jsem obdržela informaci, podle níž šlo až o 7 000 Kč v hotovosti za stánek v loňském roce. Dotyčný současně popisoval slabé tržby, část jídla nakonec musel rozdat a na další ročník už prý přijet nechce. Tyto výpovědi nejsou účetním dokladem, je to tvrzení proti tvrzení. Neprokazují, že došlo k porušení právních předpisů. Jsou to však konkrétní a opakované informace, které lze a je třeba ověřit.
Na webu FreeFestivalu jsem veřejný ceník pro stánkaře nenašla. Chybí proto jednoduchá možnost porovnat počet stánků, sjednanou cenu a vykázané příjmy. V dokumentaci získané podle zákona 106/1999 Sb. jsem nenalezla úplný seznam stánkařů, jejich přihlášky/smlouvy, sjednané ceny, příjmové pokladní doklady ani kontrolní propočet mezi skutečným počtem stánků a vykázanými příjmy. Netvrdím zde, že nic z toho neexistuje. Tvrdím, že z obdržených podkladů nebylo možné příjmy od stánkařů ověřit. A to je zásadní. Smlouvy požadují podrobné vyúčtování výdajů i příjmů. Pokud akce skončí ziskem, město a pořadatel se o něj mají rozdělit v poměru, v jakém nesli náklady. Bez úplných příjmů nelze správně určit zisk. Bez správně určeného zisku nelze spočítat podíl města.
Co hovoří smlouva o zisku a ztrátě?
Smlouvy pro rok 2025 a 2026 nestanoví automatické dělení zisku půl na půl. Říkají, že pokud některá z podpořených akcí skončí ziskem, město a spolek si jej rozdělí v poměru, v jakém se podílely na nákladech akce. Pokud akce skončí ztrátou, nese ji výhradně pořadatel.
Na první pohled to může vypadat, že město má podíl na úspěchu a žádné riziko neúspěchu. Jenže město už předem poskytne 340 000 Kč ročně a k tomu zdarma řadu věcí. Pořadatel tedy nese až případný další schodek vedle podpory, kterou už město poskytlo. Městské peníze a služby jsou v akci bez ohledu na to, zda výsledovka nakonec ukáže zisk, nebo ztrátu.
Právě proto je celý mechanismus tak citlivý na úplnost účetnictví. ČÍM NIŽŠÍ JSOU VYKÁZANÉ PŘÍJMY - TÍM NIŽŠÍ JE VÝSLEDNÝ ZISK A TÍM NIŽŠÍ JE TAKÉ ČÁSTKA, KTERÁ SE MÁ DĚLIT S MĚSTEM. Pokud ve vyúčtování nejsou průkazně zachyceny všechny platby stánkařů a všechny prodané vstupenky, ustanovení o dělení zisku je prakticky bezzubé.
Smlouva navíc nepracuje pouze s jedním festivalem, ale s balíkem několika akcí. Uvádí, že se má posuzovat zisk a ztráta každé podpořené akce. Pro skutečnou kontrolu by proto mělo existovat samostatné vyúčtování každé z nich a jasné pravidlo pro rozdělení společných nákladů. Město by také mělo zveřejnit, zda a jak do svého podílu na nákladech ocenilo bezplatné areály, práci MP a propagaci. Bez toho nelze ověřit ani poměr, podle něhož se zisk dělí.
Kolik lidí skutečně zaplatilo?
Zde nelze uvést jen celkovou částku. U online prodeje musí existovat export s počtem prodaných vstupenek, jejich cenami, storny, poplatky prodejní platformy. U vstupného placeného na místě zas musí být dohledatelný počet prodaných vstupů a návaznost na pokladu. V podkladech, které jsme měli k dispozici, taková kontrolní stopa chyběla. Bez kusové evidence vstupenek však nelze ověřit, skutečné příjmy. To nejsou formality. Jde o peníze, které podle smlouvy mohou náležet městu.
Kontrola, která odpověď ale nedala
Ve chvíli, kdy jsme se začali na vyúčtování ptát zazněla odpověď, že se vše prověří. To měl udělat interní auditor. Následně se jí zabýval kontrolní výbor. Jeden z jeho členů byl pověřen kontrolou a později informoval o svých zjištěním s tím, že připraví kontrolní zápis. Ve veřejně dostupných podkladech ale není zřejmé, zda celý výbor projednal úplný kontrolní zápis, jaké přesně dokumenty byly zkontrolovány, zda byly ověřeny jednotlivé platby stánkařů a jak byl přepočítán podíl města. Výsledkem tedy nebyla veřejně dohledatelná odpověď na otázku, kolik činily všechny skutečné příjmy a zda byly všechny zahrnuty do vypořádání.
Odpovědí nám opozičním zastupitelům byla rovněž odpověď v podobě auditu, která se týkala každého z nás, kdo si od města žádal jakoukoliv částku na podporu spolku na činnost. Takže šlo o kontrolu účetnictví Sokola, sportovní činnosti s dětmi, vzdělávání dětí nebo třeba komunitní zahrady, spolků, které čerpají pár desítek tisíc korun za rok. Ale ok, kontrolu veřejných peněz vítám a nemám s tím problém. Jen načasování opravdu mohlo působit jako vzkaz těm, kteří se chtěli ptát. motiv takového postupo prokázat neumím, ale popsat časovou souvislost je legitimní :)
A k čemu že tedy máme odbor kultury?
Městský úřad má vlastní Odbor kultury, sportu a cestovního ruchu. Přesto významnou část organizace kulturních akcí dlouhodobě přebírají externí spolky a značná část veřejných peněz se soustřeďuje u jednoho z nich. Takovýto outsourcing sám o sobě nemusí být chybný. Město si může externě objednat konkrétní kapelu, ozvučení nebo specializovanou produkci, kterou jeho zaměstnanci neumí zajistit. Tady se ale neobjednává pouze jedna jasně vymezená služba, tady se přenáší velká část pořadatelské role i příjem za stánky na jednu osobu. V této podobě je outsourcing špatně, protože rozděluje peníze, pravomoci a odpovědnost mezi město a spolek tak, že samotný občan tento celek jen obtížně zkontroluje.
Proto se tedy ptám ... Má město jasnou kulturní koncepci? Ví, které akce chce pořádat samo a které zadá externě? Kolik významných akcí skutečně připravuje jeho kulturní odbor? Porovnává město možné pořadatele? Vyhodnocuje nějakým způsobem návštěvnost a přínos jednotlivých akcí? Nebo jednoduše každý rok spolupracuje se stejným člověkem, protože se to tak už zavedlo?
Jaká jsou tedy konkrétní rizika?
První vzniká už při výběru, neboť pokud město opakovaně spolupracuje se stejným člověkem, musí umět doložit, podle jakých kritérií jej vybralo, jak a jestli porovnalo cenu a kvalitu, a zda dostali reálnou šanci také jiní pořadatelé. U zastupitele a člena kulturní komise musí být navíc celý proces nastaven tak, aby nemohla vzniknout důvodná pochybnost o zvýhodnění.
Bez otevřeného porovnání nabídek nevíme, zda by jiný spolek, kulturní organizace nebo produkční tým nepřipravil srovnatelnou akci levněji, s volným vstupem nebo s lepší evidencí příjmů...Opakovaným poskytováním peněz, prostor a propagace jednomu partnerovi město vytváří fakticky výsadní postavení, do kterého se ostatní pořadatelé jen obtížně dostávají.
Druhé je ve smluvním nastavení!!! Musí být předem jasné, co přesně město kupuje! Kolik jednotlivé části stojí, kdo vybírá stánkovné, vstupné, komu příjmy patří, jak se mezi jednotlivé akce rozpočítají společné náklady a jak se ocení nepeněžní plnění města.
Třetí a největší riziko se týká příjmů! Hotovost od stánkařů bez veřejného ceníku a bez úplného seznamu sjednaných cen nezle zvenčí přepočítat. Totéž vstupné. Takto nastavený systém neumožňuje přesvědčivě ověřit, že byly všechny peníze zaevidovány.
Čtvrté riziko je skrytá cena městské podpory. Bezplatný areál, práce MP, energie, bannery, tisk, propagace nemohou být zdarma jen proto, že se neobjeví jako platba spolku. Dokud je město nevyčíslí, neznáme skutečnou cenu akce ani skutečný poměr, v němž město nese náklady.
Páté riziko během vyúčtování. Podíl města na zisku lze spočítat jen z úplných výdajů a úplných příjmů.
Šesté riziko je institucionální. Čím déle město předává akce jednomu externistovi, tím více ztrácí vlastní schopnost je připravit. Kontakty, zkušenosti a přehled o cenách zůstávají vně úřadu. Z pohodlné spolupráce se pak může rychle stát závislost na jediném člověku.
Cesta ven? Existuje.
Město může posílit vlastní odbor kultury nebo ještě lépe - vytvořit městskou příspěvkovou organizaci pro kulturu. Taková organizace má vlastní IČO, zaměstnance, rozpočet a vedení. Město ale určuje její poslání, schvaluje jí veřejné prostředky, jmenuje ředitele a kontroluje hospodaření.
Produkční a technici jsou za pořádání akcí placeni v rámci své práce. Příjmy ze vstupenek, pronájmů a stánků vstupují do účetnictví organizace. Ani takový model však nezaručuje dobré hospodaření. Nabízí však jednu zásadní výhodu, a to jasnou odpovědnost. Je zřejmé, kdo vede evidenci, kdo schvaluje rozpočet, kdo provádí kontrolu, a co se děje s příjmy.
Jsem pro férová pravidla!
Od roku 2027 by město mělo mělo otevřít pořádání velkých kulturních akcí skutečnému porovnání nabídek. Hodnotit by se měla cena, kvalita programu, výše požadované podpory i způsob evidence všech příjmů. Nejčistším dlouhodobým řešením by mělo být vytvoření městského kulturního střediska nebo obdobné příspěvkové organizace, aby městská kultura měla vlastní profesionální tým, rozpočet, veřejná pravidla a jasnou odpovědnost.
Ono říkat, že se akce pořádají pro město a dobou věc, je jedna věc. Tvrdit, že žádný problém není, je snadné. U téměř 3 milionů korun smluvních plnění za tři roky to ale nestačí.
Veřejné peníze potřebují ověřitelná čísla. A i kultura potřebuje pravidla, která platí pro všechny stejně.
Webové stánky na rezervaci stánků Čelákovice : https://www.celakovice.cz/cs/rezervace-stanku.html
