Když se člověk stane nepohodlný ...

Dlouho jsem zvažovala, zda tento příspěvek napsat... nakonec se tak stalo. 

Práce hasičů si nesmírně cením, mám k nim obrovský respekt a hluboce obdivuji jejich nasazení. Je to nelehká práce a já si jí velmi vážím. To všechno mě nakonec vedlo k tomu, že jsem se chtěla stát součástí alespoň spolku, pomáhat jim s organizací akcí a jako některé další ženy soutěžit za hasiče. K hasičům mám zkrátka blízko. A právě proto jsem se začala hlouběji zajímat o podmínky, ve kterých pracují. Mám mezi nimi rovněž z let studií i několik přátel, se kterými mohu některé věci konzultovat. Jenže kvůli tomu, a dalším věcem, které zde zmíním, jsem se zřejmě stala nepohodlnou.

Všechno začalo v roce 2025, možná dříve, do toho už nevidím, kdy jsem jako členka hodnotící komise Středočeského kraje posuzovala dotace pro jednotky požární ochrany. Při kontrole žádostí jsem zjistila, že za naši staroboleslavskou JPO III nebyla podána žádná žádost o krajskou dotaci.

Shodou okolností jsem se na jedné ze schůzek spolku dozvěděla, že hasiči žádost připravili a předali odpovědné osobě na městě. Na kraj však již odeslána nebyla. Nešlo tedy o nezájem jednotky ani o to, že by hasiči třeba zaspali termín. Selhal článek mezi nimi a krajem.

Věc jsem tehdy šla řešit se starostou. Výsledek? Město chybějících 100 000 korun doplnilo ze svého rozpočtu. Jinými slovy, chybu zaplatili občané města. Nevím, že by následovalo jasné vyhodnocení odpovědnosti, zvednutí prstu a nějaké tytyty, kárné opatření nebo alespoň veřejné vysvětlení, jak se podobnému selhání příště zabrání. Sto tisíc se prostě přiklopilo z rozpočtu a jelo se dál.

Současně jsem byla ústně varována, že pokud věc otevřu na zastupitelstvu, „odnese to“ člověk z jednotky. Nemám tuto větu písemně ani nahranou, proto ji uvádím jako své osobní svědectví. Nemám však důvod si ji vymýšlet. A dodnes ji považuji za možná nejhorší část celého příběhu. Pokud za chybu systému nemá nést odpovědnost ten, kdo pochybil, ale člověk níže v hierarchii, kterého lze snadno obětovat, pak je něco zásadně špatně.

V lednu 2026 mi přišel anonymní e-mail s jedinou větou: „Vypadá to trošku na zajímavý nepoměr...“ A s odkazem na veřejně dostupnou odpověď města podle zákona č. 106/1999 Sb.

Ta odpověď byla skutečně zajímavá. Město v ní uvedlo, že členům JSDH Brandýs nad Labem, zařazené v kategorii JPO II, náleží odměna za odpracované hodiny, pohotovost i osobní odměny. U JSDH Stará Boleslav, zařazené v kategorii JPO III, město napsalo: „Z tohoto důvodu nenáleží členům této JSDH odměna.“ V přiloženém přehledu byly u 25 členů brandýské jednotky uvedeny částky od 5 952 do 202 295 korun za rok 2025. Součet sloupce s celkovými částkami činí 1 496 253 korun. U staroboleslavské jednotky byla nula.

Jenže zařazení do JPO III samo o sobě neznamená zákaz odměňování. Získala jsem například dohodu o pracovní činnosti člena JPO III Pozorka, kterou zřizuje město Nejdek. Dohoda výslovně uvádí zásahovou činnost hasiče, rozsah 0 až 5 hodin týdně a odměnu 150 korun za hodinu. U dalších dohod byla sazba následně upravena na 160 a 170 korun za hodinu. Jinde to tedy právně i organizačně nastavit dokážou.

Začala jsem proto věc prověřovat u města, hasičů i na Středočeském kraji. Zjistila jsem, že přibližně dvacítka členů staroboleslavské jednotky vyjíždí k desítkám zásahů ročně, účastní se odborné přípravy, odpovídá za svěřenou techniku a plní povinnosti stanovené městem. Přímou odměnu však nedostává ani za zásahy. Nemá DPP ani DPČ, pouze dohodu o členství.

Dne 5. února 2026 jsem proto požádala starostu o přehodnocení právního a odměňovacího rámce jednotky. Nežádala jsem výsady. Žádala jsem jasný, férový a předvídatelný systém.

Odpověď přišla 10. února. Pan starosta napsal: „Funguje zde systém založený před mnoha lety, na který si nikdo ze zde zmiňované JSDH SB (JPO III) nestěžoval.“ Současně zmínil možné dopady pracovních dohod na podporu v nezaměstnanosti a uvedl, že vypracování rešerše zabere čas.

Jenže věta „nikdo si nestěžoval“ není odpovědí na otázku, zda je systém správný. Lidé v hierarchicky řízené jednotce si často nestěžují právě proto, že nechtějí mít problémy. A individuální situace člověka vedeného na úřadu práce nemůže být důvodem, proč nemít jasný rámec pro celou jednotku.

Město navíc mou žádost nevyřizovalo jako žádost podle zákona č. 106/1999 Sb., ale jako výkon práva zastupitelky podle zákona o obcích. To na podstatě nic nemění. Dodnes jsem nedostala slíbený konkrétní systémový výstup. Nevím o auditu, personální odpovědnosti ani o hotovém novém modelu. Systém, který „fungoval mnoho let“, tak zřejmě funguje dál?

A nyní druhá část příběhu.

Je potřeba rozlišovat dvě věci. JSDH je zásahová jednotka zřizovaná městem. SDH je samostatný dobrovolný spolek. Nejsou to totožné subjekty, byť jsou personálně a lidsky přirozeně propojené.

Dne 19. září 2025 jsem podala přihlášku do SDH Stará Boleslav. Navštěvovala jsem jej ale déle a představit jsem se byla také již dříve. Chtěla jsem se aktivně zapojit a pomáhat, nikoli být členkou na papíře. Výbor o mé přihlášce hlasoval až 2. února 2026 a nepřijal mě. Telefonicky jsem se dozvěděla, že problémem má být „apolitičnost“ sboru.

Když jsem požádala o písemné vysvětlení, dostala jsem 22. dubna stanovisko, že rozhodlo hlasování členů výboru a konkrétní důvody nelze sdělit. Zeptala jsem se tedy, podle jakých stanov a kritérií výbor postupoval, co jsem nesplnila a zda mohu podat přihlášku znovu.

Odpověď z 29. dubna byla stručná: dobrovolný spolek nemá povinnost nepřijetí uchazeče odůvodňovat. A následovala věta: „Tímto považuji celou záležitost za uzavřenou.“

Později se ke mně neoficiální cestou dostal ještě jiný údajný důvod. Do spolku jsem prý nebyla přijata proto, že jsem se nedostavovala na schůze. To považuji za účelové vysvětlení. Před podáním přihlášky jsem se zapojovala do činnosti sboru, pomáhala jsem s úklidem hasičárny i horské chaty, účastnila se dalších aktivit a na jedné schůzi jsem se členům osobně představila. Na žádné další schůze jsem však zvána nebyla. Nikdo mi také nesdělil, že by jejich návštěva byla podmínkou přijetí. Jak se může člověk nedostavovat někam, kam ho nikdo nepozval?

Proto jsem se obrátila na Okresní revizní radu OSH Praha-východ. Ta kvůli mé žádosti svolala mimořádnou schůzi. Dne 7. června mi potvrdila, že účast na schůzích před přijetím není pro žadatele povinná a stanovy ji jako podmínku členství nestanovují. Současně uvedla, že vnitřní pravidla SDH Stará Boleslav v tomto směru nezná.

Okresní revizní rada také výslovně napsala: „Vaše účast na prověřování odměňování členů JSDH může být faktorem ovlivňujícím hlasování.“ Zároveň uvedla, že tuto souvislost nemůže potvrdit ani vyloučit.

Podle dalších informací se mělo nelibě nést také to, že jsem se obrátila na vyšší orgán. Jenže požádat příslušnou revizní radu o stanovisko není žádné žalování. Je to legitimní postup člověka, kterému nikdo nechce sdělit skutečný důvod rozhodnutí a ke kterému se následně dostávají pokaždé jiná vysvětlení. Za problém se tak zřejmě nemá považovat způsob rozhodování, ale to, že se Madunická vůbec odvážila ptát i někde výš.

Ano, spolek má právo rozhodovat o svých členech. A ne, netvrdím, že mám důkaz, že odmítnutí bylo odvetou za mé dotazy kolem jednotky, neodeslané žádosti o dotaci a odměňování. Popisuji pouze časovou posloupnost. Nejprve jsem odkryla neodeslanou žádost o 100 000 korun. Poté jsem začala řešit nulové odměny staroboleslavské JPO III. A mezitím výbor bez konkrétního vysvětlení odmítl mou přihlášku s telefonickým odkazem na „apolitičnost“. Později se objevil další údajný důvod v podobě mé neúčasti na schůzích, na které jsem nebyla zvána.

Ať si každý udělá závěr sám.

Pro mě je na celém příběhu nejdůležitější něco jiného. Když mlčíte, jste vítáni. Když se chyba překryje penězi z rozpočtu, systém pokračuje. Když se ptáte, kdo pochybil a proč lidé zasahující u požárů a nehod nemají ani jasně nastavený pracovněprávní a odměňovací rámec, začnete překážet.

Nejsem nepohodlná proto, že bych byla proti hasičům. Právě naopak. Jsem nepohodlná proto, že mi není jedno, jak se s nimi zachází, kdo za ně rozhoduje a zda se chyby řeší, nebo jen zametají pod koberec.

Za dobrotu na žebrotu? Možná. Ale do zastupitelstva jsem nešla proto, abych byla všem pohodlná. Šla jsem tam proto, abych se ptala i tehdy, když se odpovědi někomu nehodí.