Kdo otevřel developerské výstavbě dveře dokořán... ?

Kolikrát jsem jen slyšela větu: „Nechceme být noclehárnou Prahy...“ od představitelů současného vedení! Zní správně! Sama s ní souhlasím. Jenže město se nestává noclehárnou pomocí slov. Stává se jí postupnými politickými rozhodnutími, jako jsou změny územního plánu, schvalováním rozsáhlých bytových projektů, nedostatečnou občanskou vybaveností, chybějícími školami, službami, pracovními příležitostmi a místy, kde by lidé mohli skutečně žít.

Proto jsem se rozhodla podívat na období od roku 2014 až do současnosti - tři poslední volební období. Chtěla jsem zjistit, které vedení města otevřelo, nebo přinejmenším drželo dveře developerské výstavbě, nejvíce.

Nestačí jen počítat smlouvy

Samotný počet plánovacích smluv nic zásadního neřekne. Taková smlouva může naopak město chránit. Může investorovi uložit povinnost postavit komunikaci, vybudovat sítě, přispět na školu nebo zaplatit městu finanční příspěvek. Podstatné jsou otázky typu: kdo změnil územní plán? Kdo převedl zeleň, občanskou vybavenost nebo průmyslovou plochu na bydlení? Kdo schválil konkrétní projekt? Kolik bytů tím vzniklo? Jaké podmínky město investorovi stanovilo? Co město skutečně získalo? A co naopak muselo později zaplatit ze svého?

Je také nutné rozlišovat, kdo projekt umožnil a za koho se pouze začalo stavět. Mezi změnou územního plánu, podpisem smlouvy a dokončením domů mohou plynout roky.

První období a řada zděděných projektů

Nový územní plán města nabyl účinnosti 18. října 2014. Jeho příprava však probíhala před ustavením vedení po komunálních volbách. Nelze jej proto jednoduše připsat novému zastupitelstvu. Také řada velkých projektů realizovaných po roce 2014 vycházela ze smluv uzavřených dříve. Za prvního Pickova vedení v letech 2014–2018 však byly uzavírány i nové plánovací smlouvy, a to např. pro Brázdimskou, Kosteleckou, Martinovskou. U veřejně dostupných podkladů ale často chybí počet plánovaných bytů.

Zlom přišel v letech 2018–2022

Nejsilnější a nejlépe doložené otevření města bytové výstavbě přichází v druhém období starosty Vlastimila Picka, tedy v letech 2018 až 2022. Petr Soukup byl v tomto období místostarostou. Právě tehdy byly schváleny tři významné změny územního plánu. Změna č. 4 z roku 2019 vytvořila nové plochy pro bytové a rodinné domy v oblasti Boleslavské a Josefa Truhláře. Změna č. 6 z roku 2020 šla ještě dál. Některé plochy zeleně, občanské vybavenosti, lehkého průmyslu a obchodu převedla na bydlení. Současně vymezila další obytné a smíšené plochy. Změna č. 2 vydaná v prosinci 2021 obsahovala další převody komerčních, průmyslových, zemědělských nebo veřejných ploch na bydlení či smíšené bydlení. To už nejsou jednotlivé rodinné domy, ale systematické zvyšování kapacity města.

V roce 2022 byly schváleny tři velké projekty, u kterých lze dohledat přibližnou kapacitu (Proboštská louka, Josefa Truhláře, Nábřeží... dohromady téměř 400 bytů). A to stále nepočítáme další projekty z tohoto období, u kterých počet jednotek ve veřejných podkladech chyběl či se upřesňoval. Například Sedmikráskov, U Vodojemu, Koucký-Pitráková. Je správné dodat, že Petr Soukup hlasoval proti projektu Proboštská louka. Hlasování po jménech nesmí být zamlčeno. Stejně tak ale nelze přehlédnout jeho politickou účast ve vedení města, za kterého byly přijaty klíčové změny územního plánu a rozsáhlé projekty. Politická odpovědnost není černobílá. Musí se hodnotit podle konkrétních rozhodnutí.

Co se dělo za našeho vedení, byť bylo krátké

Vedení Roberta Pechy působilo od října 2022 do května 2024. Jednalo se tedy o výrazně kratší období. V dostupných podkladech jsem nenašla srovnatelný balík nově otevřené bytové kapacity. Řešily se především projekty zděděné z předchozích let.

Typickým příkladem je Sedmikráskov. Projekt vznikl už na konci roku 2018 a původní smlouva byla uzavřena v roce 2019. V roce 2024 se město snažilo upravit a narovnat dříve sjednané závazky týkající se mateřské školy. Nešlo tedy o otevření nové lokality, ale o řešení podmínek staršího projektu, jak to vyplývá ze zápisu ZM 2024. To je přesně důvod, proč nestačí napsat, kolik smluv kdo podepsal. Je nutné vědět, co konkrétní smlouva povolila či způsobila.

Za našeho vedení v letech 2022–2024 jsme vědomě stáli na brzdě překotné výstavby a měli jsme vymyšlenou jasnou strategii. Výstavbu limitovala kapacita čistírny odpadních vod (ČOV), jejíž plánovanou intenzifikaci měly postupně splácet finanční příspěvky od samotných developerů. Dokud nebyla kapacita vyřešena a zaplacena investory, existoval neprůstřelný argument, proč další projekty nepovolovat. Po politickém zvratu v roce 2024 však bylo jednou z hlavních priorit Soukupova vedení zaplatit co nejdříve intenzifikaci ČOV z městské kasy. Pro stávající obyvatele to byla zbytečná investice, protože jejich potřeby ČOV plně pokrývala a městské peníze mohly jít raději do oprav rozbitých silnic či chodníků. Tímto krokem ale vedení města doslova zvedlo závoru developerům. Zbavilo se totiž hlavní páky k jejich regulaci a otevřelo dveře pro další nekontrolovanou výstavbu.

Současné vedení a další projektová vlna

Od května 2024 tedy stojí v čele města Petr Soukup. Od něj jsem opakovaně slyšela, že nechce z města udělat noclehárnu Prahy. Jenže samotná prohlášení nestačí. Činy zatím tento obraz jednoznačně nepotvrzují. Připravována a projednávána je jedna plánovací smlouva za druhou. Na posledním ZM v červnu 2026 se projednával další balík smluv a dodatků. Patřily mezi ně Viladomy Stará Boleslav, Rezidence Lhotecká nebo infrastruktura budoucích třiceti rodinných domů. Veřejné podklady ale u několika projektů neuvádějí celkový počet jednotek. Současně je fér uvést, že změna územního plánu č. 7A povinnost plánovacích smluv rozšířila (to je správný krok). Ani ten však sám o sobě neodpovídá na základní otázku: kolik dalších obyvatel město unese a jakou infrastrukturu pro ně připravujeme?

Byty samy o sobě problém nejsou

Nejsem jednoznačně proti výstavbě. Město se musí přirozeně rozvíjet – lidé potřebují bydlet a soukromí investoři jsou součástí tohoto rozvoje. Problém ale vzniká tehdy, když počet bytů roste rychleji než kapacita školek a škol, dopravy, zdravotních služeb, parkování, zeleně či veřejného prostoru. Noví obyvatelé pak ráno odjíždějí za prací do Prahy a okolí. Děti vozí do přetížených škol, avšak za kulturou, službami a někdy i za běžným nákupem cestují jinam. Večer zpět domů. Právě tady vzniká město, které slouží především k přespávání. Pocit, že jsou lidé během pracovní doby, o víkendech či svátcích mimo město, by bylo vhodné ověřit dopravními či anonymizovanými mobilními daty. Už nyní ale můžeme zcela přesně hodnotit politická rozhodnutí, která zvýšila počet bytů a obyvatel.

Slova mi tak nějak nestačí

Pokud současné vedení skutečně nechce, aby z tohoto města byla noclehárna Prahy, bylo by dobré to vidět i v jejich rozhodování. Ať jsou jasně vidět dopady na školy, školky i dopravu. Kolik město od investorů skutečně získá a získalo. Musí také vysvětlit, jaká pracovní místa, služby a veřejná vybavenost společně s novými byty vzniknou.

Z dosud ověřených dokumentů vychází, že developerské výstavbě otevřelo dveře nejvíce vedení v letech 2018–2022. Současný starosta byl jeho významnou součástí a dnes pokračuje další série projektů.

Proto nestačí jen opakovat, že nechceme být noclehárnou Prahy. Tato prohlášení jsou pouze slovy. Činy totiž hovoří mnohem jasněji.